Mopsizivot | Churavý Kevin mops a prasklá rohovka

Je to pravda odvěká, že přešlechtění mopsíci na svých bedrech nesou tíhu v podobě několika možných komplikací. V první řadě zmiňme dýchání omezené kvůli krátkému čumáku. Přiznávám, taky se rozplývám, když Figaro s Kevinem v noci sladce chrápou nebo vydávají roztomilé chrčivé zvuky, přestože zrovna nedělají nic, pouze jsou. Avšak nelibě zní slova lékařů vysvětlující, že právě tyto zvuky, nad nimiž se srdce tetelí, znamenají omezení přívodu vzduchu do plic. Jauvajs! Nicméně jak se říká "selaví", to je život. My, milovníci chroptících tváří, se musíme nanejvýš snažit, abychom jim  jejich život usnadňovali, a dbát na vhodné podmínky. Ačkoli Kevinovi jen těžko vysvětluji, ať nelítá v tropických vedrech po zahradě. On zkrátka musí celému okolí sdělit, že jsme na návštěvě u babičky, i když jeho plíce dostávají zabrat a o vyplazený jazyk si prakticky zakopává. V tu chvíli milé chroptění dostává kakofonní nádech a zní spíše jako kdákání kachen. Alespoň taková je interpretace mé pramáti.

A druhou výstražnou kontrolku svítící u mopsíků tvoří oči. Ty krásné veliké kulaté zraky, kterými dokážou vykouzlit až dojímavé pohledy, však víme. Jenže právě jejich proslulá vykulenost zapříčiňuje nespočet potíží. A některé, například snadné nabodnutí na keřovou větvičku, vznikají v kombinaci s absencí čumáku. Takový příběh se nám stal, když jsem ještě bydlela s Kevinem v Praze. Tenkrát měl poraněnou rohovku, ale kapky a mastička mu pomohly a do týdne Kevin viděl zase jako ostříž. Více o očních bulvách se dočtete zde. Od té doby se snad každý rok dočkáme dne, kdy mopsík najednou začne oko mhouřit, nateče mu a abnormálně slzí. Kevin v takových případech ztrácí jakoukoli vitalitu a energii, nejvíce času stráví v ústraní nebo se v častějších případech snaží dostat do naší přítomnosti, tedy na klín. Prožívá svá trápení skutečně poctivě. Člověka až píchne u srdce, když vidí toho nebohého úkropečka schouleného v koutě pohovky nebo se snažícího zdolat naši náruč za každou cenu (a to je vzhledem k jeho dvanácti kilogramům poměrně obtížné, pokud ovšem nesedíme). Kevina postihne apatie, o jídlo se mnoho nestará, ráno nechce vylézt z postele a jediné, nač stále trochu reaguje, jsou piškoty, zaplať pánbů. 

Letos už utrpěl Kevin zranění dvakrát. Prvně jsme vinu přisuzovali Figarovi, jelikož jako štěně nedal staršímu mopsovi pokoj, což v podstatě trvá dodnes. Kevin se nestačí ani rozkoukat a Figaro už mu visí tu  na zádech, tu pod krkem a packami mu šmátrá po celém soudkovitém těle. Ani nás tedy nepřekvapilo, když tenkrát Kevin začal zase mrkat. Minulý týden se však příhoda s poraněným okem opakovala bohužel znovu. Tentokrát už Figaro nepatřil na listinu podezřelých, protože jsme ho měli stále na očích. Vrtalo mi hlavou, kde se Kevin poranil, když jsme se zrovna kolem keřů nepohybovali. Po dlouhém přemýšlení mě třetího večera trvání napadlo, zdali se nejedná o zánět spojivek. Mops nevypadal vůbec dobře, opět apaticky přecházel z místa na místo, nebo střídal můj a Filipův klín. Respektive my jsme se u něho střídali. Uvařila jsem odvar z heřmánku a Filip mu ho přikládal na tekoucí očičko. Modlila jsem se, aby se jeho stav co nejdřív zlepšil, avšak marně. Ale jak se říká, všechno zlé, je pro něco dobré. Následujícího rána jsme vzali Kevina a vyjeli na nejbližší pohotovost, poněvadž v sobotu naše doktorka neordinuje. Mladý pan doktor nakapal mopsovi do oka fluoreskující tekutinu a zjistil tradiční zranění, poraněnou rohovku, a jako bonus zvětšující se pigmentaci oka. Sdělila jsem milému medikovi, že tentokrát snad nedošlo k fyzickému poranění, a optala se na důvod praskliny. Lékař mě následně vyvedl z omylu, že se u mopsů jedná o tradiční újmu. Kvůli vyvaleným očím nedochází k jejich dostatečnému zvlhčování, z toho důvodu vysychají a mohou se objevovat komplikace v podobě prasklé rohovky. Pigmentace spadá též do běžného mopsího života. Lidé trpí šedým či zeleným zákalem, mopsíci pigmentací. Po vyšetření jsme obdrželi další kapky na hojení a navíc ještě gelové umělé slzy, abychom Kevinovi mohli očičko vlhčit, až se  zahojí. Pro jistotu jsem ihned začala aplikovat umělé slzy do zdravého oka, hokus pokus. 

Přestože se nám sobotní výjezd malinko prodražil, nelituji naší návštěvy. Ulevilo se mi, když vím, co Kevina trápí. Ačkoli z chronického onemocnění radost nemám. Nicméně vynasnažím se udělat vše, aby měli oba mopsíci oči co nejdéle v pořádku. A za poučení o umělých slzách jsem tuze vděčná. Uvidíme, zda se nám podaří předejít takovým komplikacím u Figara. A přestože mopsíky doprovází dýchací a oční úděl, neměnila bych je za žádnou cenu.

A co vy, jaké máte zkušenosti se zdravím vašich (mo)psíků?