Malé mopsí nemoci Kevina a Figara

Milí čtenáři,

dneska se nechystám vyprávět příběh čistě ze života Kevina a Figara, nýbrž bych s vámi ráda probrala nemilé téma mopsích neduhů. Tedy alespoň z části, pouz těch neduhů, s nimiž máme zkušenost. Nedávno mi totiž psala jedna mladá paní, která se chystala adoptovat mopsí slečnu, a ptala se, jaké nemoci může u nového přírůstku očekávat a zda se jich skutečně vyskytuje tolik, kolik našla na internetu. Inu, těžko soudit. U lidí vám taky nikdo nepředloží lékařskou zprávu života, nicméně rozhodla jsem se sepsat takového malé shrnutí, co doposud potkalo nás. A kdyby zůstalo jen u takových "maličkostí", budu nadšená. Hlavně chci říct, nebojte se, že s pořízením mopse vás čekají samé komplikace.

SYNDROM SUCHÉHO OKA

Jedna z nejčastějších neplech, které se u Kevina objevují následkem okouzlujícího velkého a vypouklého zraku, kterému nejde odolat, je syndrom suchého oka. Dochází při něm k velice nízké či dokonce nulové produkci slz, což může nést různé následky. V našem případě několikrát praskla rohovka a též se zvýšila oční pigmentace. Postižené oko se v daných případech zalije hnisem a nateče. Dlouho jsme si mysleli, že se Kevin někde napíchl, než nám veterináři vysvětlili pravou příčinu. Ačkoli co si budeme povídat, když kráčí mops, nejprve jdou oči, pak dlouho nic a nakonec zbytek těla. Proč by se nenapíchl. Utratili jsme vždy pár stokorun za malinké hojivé kapičky a zhruba týden je aplikovali. Jednoho dne, jak jsem již zmiňovala v dřívějším blogu, nám pan doktor na pohotovosti doporučil kapat do očí dvakrát denně umělé slzy. Používáme po schválení kapičky Arufil a, světě, div se, ťuk, ťuk, ťuk, máme již pár měsíců pokoj. U Figara zatím nekapeme, protože jeho očička jako lentilky se ještě stíhají zvlhčovat. Nicméně oko už si vypíchl. O lavičku.

BRACHYCEFALICKÝ SYNDROM

Druhý poměrně častý neduh, který trápí zatím hlavně Kevina, ačkoli u Figara jsme se s příznaky též setkali, zní brachycefalický syndrom.

Rovnou vás však raději upozorním, že odborný název mi sdělili lidé v jedné mopsí skupině, nicméně veterinářka jim dala za pravdu. A jednoduše řečeno se jedná o ztížený průchod kyslíku do plic, zejména u mopsů a buldočků. Ono už samotné roztomilé chrochtání a chrápání v pravdě znamená obtížné dýchání, bohužel. U Kevina se však objevuje takové křečovité zadýchávání. Vypadá to, jako by se nemohl nadechnout a chrčí. Při konzultaci s ostatními mopsovody a naší lékařkou jsem zjistila, že by mohlo jít kromě úzkých nozder a dalších aspektů o prodloužené měkké patro, které se dá zkrátit operativně. Přiznám se, že do operace se nám vzhledem k narůstajícímu věku Kevina nechce, navíc prý není neodkladná. Některé dobré duše mi poradily, abych Kevinovi v případě, kdy se začne dusit, zacpala čumák a otevřela tlamu. Zatím tuto metodu praktikuji a považuji za účinnou. Další rada zněla, abych mu před nosem zamávala piškotem. Začne se soustředit na něco jiného než ztrátu dechu. A i tato rada funguje. 

BEĎARY NA TVÁŘI

A aby všechno neodnesl jenom Kevin a také z důvodů naší zvýšené hypochondrie, kterou si jako páníčkové užíváme, jsme objevili jev neznámý i u Figara. Jednoho dne jsme zkrátka nepřehlédli, že mu na bradě raší veliký růžový pupen. Svorně jsme se s Filipem usnesli, že hned druhý den raději pojedeme na veterinu. Filip prožil bezesnou noc ve strachu, jak nelítostná bude diagnóza. Neustále Figarovi opakoval, že mě neopustíš?! Nutno přiznat, dojímal mě pohled na ty dva.

Dočkali jsme se rána a vyrazili vstříc osudu. Návštěva trvala zhruba tři minuty. Paní doktorka nás s úsměvem přivítala, my jí sdělili své obavy, po chvilkovém krocení Figara mu koukla na obávaný důvod návštěvy a rychle zhodnotila, že se prakticky jedná o beďar. Prý se občas objevují. Stačí, když Figarovi sem tam umyjeme jeho zvrásněnou tvář. Zakoupili jsme tedy drahý desinfekční šampón Clorexyderm a s úlevou opustili ordinaci. Obavy o Figarovo zdraví vystřídalo koumání, jak budeme tu malou šelmu krotit, aby nám dovolila každý den po dobu nejméně dvou týdnů mýt obličej. Inu, v koupelně to vždy vypadá jako po bitvě, ale pár dní se nám dařilo. Figaro se však nakonec rozhodl změnit náš předmět zájmu na jeho těle a raději se vypíchl to oko. Nepřišel tak do styku s vodou a nám se nechtělo mordovat ho dvěma procedurami najednou. Nyní má oko v pořádku, beďary zatím ustoupily, ale až se zase objeví, budeme připraveni!

Když se tak zamýšlím, co nás ještě potkalo, s úlevou a vděkem zjišťuji a třikrát ťukám, že už je to snad vše. Pominu-li nějaké to fyzické zranění tlapky či oka. Ovšem nutno říci, že na internetu můžeme najít nejrůznější zkušenosti s mnohem závažnějšími nemocemi. Jenže jak už jsem řekla, bát se pořídit mopsíka kvůli potenciálním chorobám je značně omezující. Nikdo nám nezaručí zdraví, ale ani nemoc, ať jde o psa, člověka či jakoukoli živou bytost. Vždycky nechte zvítězit radost nad strachem, protože právě radosti a veselí přinese mops beztak nejvíce! 

Pokud budete mít čas a chuť, podělte se do komentářů o Vaše zkušenosti, aby ostatní věděli, co mohou čekat a jak případně nějaké neduhy řešit. 

 Toto krásné foto zachytil můj drahý Filip. Odkaz na jeho fotografický web: www.jimmyhozaq.cz