Kevin mops a oční bulvy

Mopsové jsou proslulí zvýšeným potenciálem očních nemocí. Není se čemu divit, když jim obrovské oči doslova lezou z důlků. Jako asi každý majitel tohoto milého plemene prosím všechny andělíčky a trpaslíky, aby Kevina drželi zdravého po všech stránkách. Slyšela jsem i historky, kdy údajně mopsovi oči vypadly a veterinář je musel našít zpátky. Ovšem stále doufám, že si ze mě drazí přátelé jen nevhodně stříleli. Přesto kdykoli Kevin vykulí oči, radši kontroluju, zda zůstávají pevně na svém místě. 

Absence čumáku má tu nevýhodu, že při čmuchání venku mopse nemá co chránit. Čili psové nemohou nejprve zajímavou věc prověřit svým nosem, ale rovnou do ní vnoří celou hlavu. Když jsme se před pár lety nastěhovali s Kevinem do Prahy, bydleli jsme vedle Riegrových sadů. Krásné místo ideální na procházky se psem. Kevin, toho času ještě plný vášní, nadšeně prozkoumával zdejší přírodní aroma. Při jednom takovém vehementním čmuchání v keři mu přišla do cesty větev. Já si toho v dané chvíli nevšimla, ale později nebylo možné přehlédnout Kevinovo mžourání na jedno oko a neustálé tření tlapkou. V takových chvílích jsem nejprve trochu hysterická, než začnu racionálně uvažovat. Má spolubydlící Nikola, která Kevina zbožňovala, nelenila a vyrazila se mnou na nedalekou veterinární stanici. Ještě před odchodem jsem si jen letmo nastudovala místní cenové poměry. Poté jsem se další chvíli vzpamatovávala z nekřesťanských pražských cen, následně přišlo rozmýšlení, co bych měla prodat, abych v Praze vyžila, a pak se konečně šlo. Celou dobu jsem jen prosila, aby Kevíkovi zrak zůstal. Přeci jen případů s vypíchnutýma očima existuje spousta. Paní doktorka mu něco kápla do oka a zjistila, že je proražená rohovka. Tak nějak zněla diagnóza. Uklidnila mě, že jsem přišla včas a Kevinův zrak by měl zůstat neporušený, a předepsala kapky s mastí. Po jejích slovech jsem se cítila již klidněji a mohla jsem se tedy soustředit na zúčtování. Předpokládala jsem, že pod patnáct stovek nepůjde, ale k mému velkému překvapení mi předala účet na 656 Kč. Já, začínající Pražák, jsem se i z této sumy trochu orosila, byť se zdála nižší než v mých představách. S úsměvem a vidinou, že bude stačit prodat jen pár kusů oblečení, jsme se vydali vstříc domovu. Já s prázdnou peněženkou, ale uklidněním, a Kevin s vypíchnutým okem.   

Druhá má zkušenost s mopsím zrakem byla co do procesu trochu dramatičtější.

Spali jsme tehdy s Kevinem u babičky. Přesněji Kevin tam spal dva dny a já jen jeden. Když jsem dorazila, ležel u babičky na posteli a nedal se vzbudit. Znejistěla jsem, jelikož většinou mě vítá a otravuje potom celý večer, zatímco s babičkou probíráme vše důležité u Bohemia demi sektu a brambůrek. Tentokrát se Kevin přišoural až za hodinu. Přestože se snažil své rozladění skrývat, nepřehlédla jsem, že se necítí úplně nejlépe. Opět mžoural na jedno oko a běhal z místa na místo. Vypadalo to tentokrát na větší bolest než v Praze. Zrychleně nahlas dýchal, vždycky sebou někde praštil, aby se za dvě minuty zvedl a přesunul jinam. Nejvíce se však snažil dobýt můj klín. O Kevinově nekonečné přítulnosti nemám pochyb, leč v té chvíli se zdála ještě intenzivnější. Po "šlaftrunku" jsme se s babi přesunuly každá do svého pokoje. Tuším, že jsem den před tím někde flámovala, tudíž mé těšení na odpočinek neznalo mezí. Kevin se však ke spánku neměl. Vnucoval se mi pod deku, odkud zase utíkal. Stále hlasitě chroptěl a mně ho bylo dost líto. Vlastně jsem se spíš bála. Už to nevypadalo jako lehké zranění. Nevěděl, co má dělat, a já to nevěděla taky. Asi ve dvě ráno se rozhodl navštívit babičku. Jaká pošetilost! Nejprve jsem dostala vyčiněno já, že byl babičce přerušen spánek, načež se na mé naléhání a ujištění, že já taky ještě oka nezamhouřila, vydala hledat mast na oči. Pomazaly jsme společnými silami Kevinův zrak a znovu zkusily usnout. Kevin ještě chvíli nevykazoval známky spánku. Stále přebíhal sem tam, ale po třiceti minutách si sedl a mrákoty se o něj pokoušely čistě z vyčerpání. Padala mu vsedě hlava a rozjížděly se mu nohy, až nakonec padnul celý. Jaká úleva. Ráno jsme se já a babička vzbudily trochu rozlámané, ale jelikož Kevin vypadal podstatně lépe, měly jsme radost a únavu potlačily. Nakonec jsem mopsovi diagnostikovala alergickou reakci. Záležitost se totiž opakovala ještě jednou a opět po pobytu u babičky.  

Uplynulo pár měsíců a Kevin naštěstí už problém s očima neměl. Doufám pevně, že v tom setrvá. I když jak se říká, lepší jedno oko vypíchnuté než žádné.