Mopsizivot | Kevin mops, mops Figaro a kojenec Žofka

Už dlouho jsem nevyprávěla o tom, jak vypadá naše sžívání lidského štěněte s mopsíky. Inu, vpravdě za velkou část mé absence vděčím právě Žofce, kterážto si žádá stále více času. V prvních třech měsících spíše spala a musím říct, že kvalitně. I paní doktorka si libovala, jaké je Žofinka hodné miminko. A v těchto chvílích jsem však já místo psaní, jak se říká, šukala po sedničce, protože takoví mops a ve dvojím podání dokáže z vymydlené cimry vytvořit cimru nevymydlenou, než uklidíte vysavač.  A protože nyní trávím obklopena zdmi domova víc, než je zdrávo, volný čas při již střídmějším spánku dcery mi zabírá úklid. Úklid po mopsech, úklid po Žofce. Nestěžuji si, volím priority. Kdybychom žili na místě, které měří více než tři kroky, jistě bych místo úklidu vyrazila vstříc přírodním a kulturním krásám. Leč nežijeme, a tak uklízím. A věnuji se Žofce. Ale abych neodbočila od mopsů.

Když se mě jedna mopsí žena ptala (ahoj Lucie), zda jsem kluky neodsunula na druhou kolej, musela jsem chvíli zapřemýšlet. Nicméně poté jsem ji i sebe poměrně s čistým svědomím uklidnila, že se nemusí obávat. Psové si svůj čas hlídají a vynucují si pozornost, jež jim právem náleží. Nejčastěji ve chvílích, kdy se to vůbec nehodí, tedy ve chvílích věnovaných Žofce. A nejlépe při kojení. To máte tak, Žofka usne, já poklidím, sednu do křesla či na pohovku a volám, volám, Kevine, pojď ke mně, pojď se poňuchňat! Co na to Kevin? Pootevře jedno oko, zjistí, proč otravuju, zamlaskne a chrápe dál. Tvůj boj, povídám a vyzkouším Figara. Ve svém stále ještě dost mladém věku se nenechá dvakrát prosit. Jen na něho naznačím, aby přišel, a už mi sedí na klíně, oblizuje obličej a snaží se mi z ucha servat náušnici. Hned poté zaběhne do kuchyně a žádá si odměnu za své služby. V tom okamžiku samozřejmě ani Kevin neváhá a už oba sedí pod oknem, civí na plechovku s piškoty, vrtí ocásky a musí dostat, oč žádají. Poté si jde každý svou cestou. Jakmile se vzbudí drahá dcera, zkontroluji stav, a když vidím, že Kevin opět spí, Figaro vzdálen v bezpečí babiččiny kuchyně, vezmu Žofku, usadím se v křesle a začnu krmit. Vmžiku se odněkud zjeví Figaro a dobývá se za námi na křeslo. Vysvětluji mu, ať počká, že si ho vezmu po krmení. Ovšem malý paličatý mops nebere NE jako odpověď a šup už je na křesle a šplhá vzhůru.Při jeho cestě se snažím, aby Žofce způsobil co nejmenší újmy, ale daří se mi ochránit pouze hlava a břicho. Horolezec si nebere servítek, tu zašlápne nohu, tu ruku, zkrátka podle aktuální obratnosti. Po zdolání vrcholu se mi uvelebí za hlavou na opěrce křesla a spokojeně vrní. Jakmile mopsovo počínání zbystří Kevin, užuž se žene nahoru též. Ovšem takový kolos se za námi již bohužel nevejde, respektive velký mops se chce usídlit na klíně nikoli na opěrce zadní či boční. Co nejklidněji mu vysvětluji, aby nahoru neskákal, neb klín momentálně obývá Žofka. Ta okamžitě přestane pít, pootočí hlavu a upře na mě svůj zrak, z něhož čtu: Můžeš být prosím potichu, ruší mě to. Omluvím se dceři, která rázem pokračuje v konzumaci mléka, a nadále hovořím s Kevinem mimickými posunky a odstrkováním. Po pár minutách se dovtípí, že tady pšenka skutečně nekvete a zasedne mi aspoň nohy, aby nepřišel tolik zkrátka.

Musím ale říci, že s přibývajícími dny Žofčina života stoupá i utužování vztahů s mopsy. Žofka si pejsky stále více uvědomuje, obzvláště ve chvílích, kdy leží na hrací dece, přiběhne Figaro, lehne vedle ní a začne jí čistit obličej. Nejprve se dítko divilo, co za podivného tvora oblizuje její očka, ovšem nyní se na něj při tom údivu i usměje a aby nepřišel zkrátka, sem tam i ona zanechá nějakou tu slinu na jeho tváři. Nebo mu vyrve pár chloupků.

Ráda sleduji sžívání těchto tří dobrodruhů a těším se, co nás čeká, až se Žofka zase více vyvine a posune ve svém fyzickém i mentálním vývoji. Možná se pejskové mají na co těšit! Nyní mě omluvte, úklid čeká...