Mops Figaro, sexuální dravec

Když jsme se přestěhovali s Kevinem do nového bydlení, okamžitě se stal terčem sexuálních choutek dvou místních bardů, jorkšírů Mikiho a Alexe. Přestože oba nesou na svých bedrech již požehnaný věk, hormony jim stále perfektně slouží, a i když už jim chybí zuby a otupují smysly, vždy ožijí, projde-li náš milý mops kolem nich. Zprvu si Kevin jejich fyzickou náklonnost neuměl vysvětlit a snažil se jí odolat, nicméně postupem času letargicky přijal neskrývanou přízeň dvou staříků a v případě obskakování jen čekal, až slezou nebo spadnou. 

Jakmile se objevil na prahu Figaro, Miki a Alex nereagovali stejně jako při příchodu Kevina. Vyděšeni hleděli, jakážto konkurence ohrožuje svou přítomností jediný předmět touhy a druhé nebo třetí mízy. Kevin se Figarovi skutečně zalíbil, ovšem vzhledem k jeho útlému věku si chtěl pouze hrát. Nějaké techtle mechtle nepřipadalo v úvahu, seznamování probíhalo naprosto cudně, avšak Figarova přímočarost a náklonnost byla ohromující. Přestože neprojevoval známky sexuálního harašení, jorkšíry si na svou stranu nepřetáhl. Ani jeden ze tří osadníků nestačil štěněčí energetické explozi a raději se před ní stahovali do bezpečí. Pokud to šlo. 

Uplynulo pár měsíců a Figaro fyzicky dospěl v mladého muže. O duševním vývoji se hovořit nedá. Ten se zasekl na bodě mrazu. Nicméně jsme nemohli přehlédnout, jak se z malého psího miminka milujícího spánek v našem náručí stává hrdý samec. Své choutky začal praktikovat tradičním způsobem, zkrátka nám objížděl nohy. S postupným oteplováním počasí jsme zkracovali nohavice, a tedy odhalovali kůži na nohou. Netušili jsme však, co takové lidské pižmo provede s Figarem. Vrhal se na nás podstatně častěji a nejvíce ho zaujala podkolenní jamka při sezení. Nejsem si jistá, co mu připomínal ohyb nohy, ale mohl se z něj zbláznit. Neustále na nás dorážel, olizoval jamky a nedal se zastavit, i když jsme ho klepli přes sexu chtivé rozhýbané boky. Postupně mu nohy nestačili, objevil totiž, že se lidské tělo láme i na dalších místech. Jedné noci mě probudilo mlaskání a nikterak výrazná bolest v ohybu paže. Protřela jsem oko a uzřela Figarovu hlavu zabořenou v místech bolesti, již způsobovaly jeho drápky. Vida, další ohyb zdolán. Jindy mě zase probudilo děsivé lechtání v podpaží. A co myslíte? To malý Figaro jen rozšiřoval svou objevnou cestu touhy. Tady si dovolím podotknout, že pozornost soustřeďuje skutečně jen na končetiny.

Mám vždycky pocit, že se v takových chvílích dostává do jiné dimenze. Zcela omráčen podkolenními jamkami, předloktím nebo podpažím si nevšímá ani jinak adorovaného slova PIŠKOT. 

S dalšími týdny a měsíci začali Figara lidé nudit. Rozhlédl se kolem sebe a konečně se blízkým předmětným bodem jeho pozornosti stal Kevin. Proč konečně? Sice jsme si přestali připadat tak vzrušující a přitažliví, ale přeci jen si naše tělo odpočinulo od neustálých ataků malého zvrhlíka. Kevinovi však začaly ještě krušnější chvíle. Již nemusel čelit pouze hravým útokům mladého Figara, anžto se nyní rozšířily o útoky sexuální. Konkurenční obavy Mikiho a Alexe se naplnily. Vzhledem k Figarově tělesné převaze si už chlapci mnoho neškrtli. A Figarovy choutky rostly. Frekvence se zvyšovala. Jakmile kolem něho Kevin pronesl své rozvlněné boky, náruživý mops se neudržel, křečovitě čapnul Kevinovu zadnici a rajtoval.

Jednoho dne se rozjel natolik, že jsem začínala  mít strach, aby mu, jak se říká, nepraskla hercna. Kevinovi nedal chvilku pokoj. Stále jsme ho sundávali, upozorňovali, ať přestane, snažili se ho nalákat na žrádlo, ale marně. Chtíč byl silnější. Zkusili jsme tedy odvést Kevina do bezpečí ve snaze o krátký odpočinek jeho, Figarův i ten náš. A víte, co se stalo? Figaro chodil po  zahradě a hýbal boky jen tak naprázdno. Když už jsme si mysleli, že nastal klid, protože padnul na zem a ležel, najednou se mu roztáhly nohy a zadek se rozkmital jen tak na zemi. Asi se vyděsil i on, jelikož se okamžitě zvednul a skočil na židli, kde se pokusil opět uvelebit. Avšak jeho tělo ovládaly patrně vyšší síly, neměl ho pod kontrolou. I zde se mu zadnice rozhýbala natolik, že být onou židlí, řeknu vám, cítím se zneužitá.  

Tento den se díky bohu již neopakoval. Bylo mi Figara skutečně líto, protože nevypadal nadšeně, nýbrž vyděšeně. Od té doby se intenzita sexuálního obtěžování Kevina snížila, za což jsme vděčni my, ale i Miki a Alex, kteří dostali zpět část svého prostoru a životního elánu. Figaro se opět věnuje převážně našim končetinám, což nás neuvěřitelně lechtá, budí a kvůli pevnému sevření drápů trochu bolí, ale hlavně že jsou mo-psi spokojeni.