Kevin mops a jeho (zlo)zvyky

Každá psí rasa nese své specifické povahové rysy. U mopsíka se traduje lenost, klidná povaha, přátelskost, oddanost, přítulnost a spousty dalších. Lenost považuji za přeceňovanou a diskutabilní, s ostatními souhlasím. Musíme ale počítat s tím, že každý pejsek, stejně jako každá bytost, je individualista a od narození si vytváří i jednotlivé znaky vlastní osobnosti, ze kterých se jejich pánové radují a tradují.

U Kevina se vyvíjely postupně a mám pocit, že i přes jeho šestiletou kariéru na světě vývoj neskončil. Což mě těší. Baví mě neustálé vzájemné poznávání a překvapování.

Již jsem zmiňovala v dřívějších článcích, Kevin má určité rituály, které pravidelně dodržuje, ale naučil se je na základě mých postupů. Nyní se zaměřím na pár prvků, jimiž nás obohacuje sám ze svého vlastního přesvědčení a nátury.

Vítání pána

Obecně slýcháme, že pejskové vítají příchozí, jakmile cvakne klíč v zámku. V Kevinovi patrně koluje modrá krev. Rozhodně se po vás nevrhne jako první. Většinou leží na gauči, a když otevřu dveře, nestane se nic. Rozlepí nejprve jedno oko, aby zjistil, co vytváří vzruch. Spatří-li mne, rozlepí i druhé a civí. Já stojím nepohnuta a volám na něj něžným, čtěte infantilním, tónem: "Kevíku, Kevíku, maminka je tady, pocem!" Nic.

Kevin sníží hlavu, svěsí uši, začne vrtět ocasem a jako vrchol všeho si zívne. Po pár minutách ho začne má nerozmanitá snaha o dobytí jeho přízně nudit a raději znovu ulehne. Nyní k němu musím přijít, pohladit ho, přisednout, aby se teprve poté ctěný Kevík rozhodl k akci. Pomalu mi položí přední nohy na klín, protáhne se s dalším hlubokým zívnutím, roztočí ocásek jako vrtuli a zaútočí na můj obličej. Mám na mysli, že mě začne oblizovat. A hned po vítací akci se vyřítí už tradičně jako neřízená střela do kuchyně k piškotům. Přeci si zaslouží odměnu, když jsem ho opustila.

S tím souvisí jedna moje vzpomínka. Vrátila jsem se onehdy domu z brigády a ode dveří volala na Kevina. Neozýval se, jak jinak. Nakoukla jsem tedy do pokoje, kde spal, abych mu zamávala, než si zuji boty. Kevin plul však v říši snů a mé volání ho rozhodně nepřivedlo zpět do reality. Chrupal roztažený jak široký, tak dlouhý, bez reakce. Došla jsem tedy k němu, poklekla k pelechu a pozdravila jsem ho. Nevzbudil se. Zvýšila jsem hlas, nevzbudil se. Přepadla mě značná nejistota, co se s ním stalo. Poklepala jsem mu na ramena, zatřásla jsem více, stále nic. Už to začínalo být skutečně dost zvlášní. Napadlo mě vyzkoušet, zda nezareaguje na piškot. Popadla jsem odměnu a položila mu ji před nos. Ani nezavětřil. Po několika marných pokusech jsem mu nadzvedla černé pysky a vsunula piškot do jeho huby na výšku. Vypadal, jako by cucal dudlík. Až po tomto kroku začal něco tušit. Chtěl se oblíznout, ale piškot mu bránil. Vyděšeně otevřel obě oči, koukal na mě nechápavě a rozespale se vztyčeným piškotem v hubě a až za krátký čas se přimel odměnu spolknout a začal konečně s vítáním. Ulevilo se mi, jelikož jsem se vážně lekla, zda se mu nepřihodilo něco vážného. Kevinovi se pouze zdál hodně hluboký sen, z něhož se nechtěl probrat. Asi o piškotech.

Úklid granulí

Další věc, která se mi na Kevinovi tuze líbí, je jeho smysl pro čistotu. Ne snad pro svou vlastní, ale pro čistotu domu. Nerad vidí, válí-li se něco na podlaze. Například mi upadne kus sýra, Kevin hbitě vyskočí a smetí vyluxuje. Říkáte si, že nejde o nijak zvláštní jev, většina pejsků se vrhá po jídle. Ovšem Kevina úklid neopouští ani při porcování granulí, k nimž se nevrhá, nýbrž vždy přistupuje poklidně a s rozvahou. Čisté granule začal Kevin dostávat před pár lety, kdy jsem prošla jistou osvětou v problematice psího stravování. Samozřejmě se mu přechod od taštiček, konzerv a všelijakých jiných pochutin tuze nelíbil. Nyní však nese svůj úděl hrdinně. Přesto, jak říkám, poctivá konzerva plná masa mu vykouzlí větší úsměv na tváři než miska granulí. Alespoň můžu říct, že co jsem mu zakoupila značku Taste of the wilde, jeho liknavá chůze se změnila v cupitání. 

Přesto se najde den, kdy Kevin trucuje, a na granule chuť nemá. Děje se tak zejména ve chvíli, kdy den předem dostal konzvervu. Netrpělivě sedí u ledničky, hlavu vztyčenou vzhůru a modlí se, aby mu přistálo do huby to dobré měkké konzervované maso. Já mu podsouvám granule, přesvědčuji ho o jejich dobrotě, leč ve výsledku si jen třepím hubu. Kevin nezdolně vzývá všechny svaté, aby dostal, oč žádá. Přišla jsem však na to, že rozhodím-li hrstku granulí po kuchyni mimo, Kevin okamžitě přestane s hypnózou ledničky a začne uklízet. Sesbírá všechny granule vně misky, k vnitřním jen čuchne a dál si jich nevšímá. Na zemi však nezůstane jediná.

Vrtačku má, ale kvůli granulím ji nepoužije. :-)

Zelenina

Hovořím-li u granulí o liknavé chůzi, potom při předložení zeleniny Kevin totálně zcepení a začne couvat. Skutečně nepatří k pejskům, kteří by si pro kus žvance nechali vrtat koleno. Zdravá strava ho vyvádí z míry, ba ho dokonce děsí, což napovídá jeho vykulený zrak, uzří-li před sebou například mrkev nebo jablíčko. A pokud ho děsí mrkev, okurka ho nutí k útěku a skrytému výkřiku: Ne, prosím, co jsem proved?! Jediné, čemu dá šanci a vpustí do svých úst, je kedlub a ledový salát. Ty s vyplazeným jazykem chvíli přežvykuje, kouká na mě vyčítavě, načež vše úspěšně vyplivne a jde dál. Jednou spolknul pomeranč, jednou. Inu, celý páneček. Aspoň že Figaro se pomamil, ten sežere i kelímek od jogurtu.

A pamatujete, jak se v článku Když potká mops mopsa, mají radost oba? zmiňuji o nočním sdílení místa v posteli? Že si Kevin už umí říct, abych Figara posunula a uvolnila mu tak prostor ke spánku, na který byl odjakživa zvyklý a který mu nyní ten malý lotr okupuje? Kevin do mě už jen nešťouchá packou, nyní se mi posadí za hlavu a oblizuje si tak dlouho čumák – třeba i půl hodiny, až se to skutečně nedá vydržet a musím Figara odsunout. Většinou zakročí sám Filip, protože Kevinovo mlaskání ho přivádí k šílenství i v REM fázi.

Tolik o Kevinovi a jeho osobnosti. Figaro si znaky teprve vytváří, ale i tak spatřuji, že jich nebude málo. A co vaši mazlíčci? Jak se chovají oni? Budu ráda, když se o Vaše zkušenosti podělíte do komentářů 😊

 Názorná ukázka pomlaskávání, které v noci nemá konce :-)