Mopsí rozmanitý svět
Jednoho dne jsem objevila lásku k mopsí rase. Stala se z ní vášeň a touha krásného psa vlastnit. Pak se stal sen skutečností a já poznávám, s kým mám tu čest. Klid, lenost, pecivál...prosím vás! Ale přesto mopsíky a hlavně toho svého, Kevina, miluju a jsem vděčná za každý den po jeho oválném boku.
Patříte-li také k hýkajícím nadšencům, které mopsík totálně oddělá a díky němuž se nedokážou ovládnout, kdykoli ho vidí, pojďte se mnnou prožívat mopsí příběhy veselé i napínavé. A co víc, sdělte mi vaše zkušenosti, rady, tipy a triky.
Těším se na vás! 
Vaše Háňa
Co vás čeká a nemine, pořídíte-li si mopsíka 2
2. únor 2018 | 21.07 |
Zdravím vás milí čtenáři, jak se máte? Dobře? Ráda slyším. Zdržíte se chviličku? Prima. Dneska vám totiž hodlám vyjmenovat radosti a starosti, které na vás po boku mopsíka čekají, a že jich není málo. Právě pro jejich nekonečné množství se může stát, že na nějakou zapomenu, proto vám budu vděčná, připomenete-li mi vše do komentářů. A tak tedy vzhůru dolů!První krok znamená volbu chovné stanice či kvalitního soukromníka. Díky vašim komentářům týkajících se minulého článku si uvědomuji, že má zběsilá chuť mít mopsa mi zcela zaslepila – jinak běžně užívané – rozumné uvažování. Vždy jsme sedla k internetu a vybrala první nejsnadněji dostupné štěně. Kevina jsem ani neviděla v domácím prostředí, toho mi přivezli na hlavní nádraží v Třebíči. Prý abych zbytečně nebloudila. Figara jsme si už vyzvedli přímo u chovatelů v Uničově. Paní měla ještě dva starší mopsíky a mladší fenku, Figarovu maminku. Ani mě nenapadlo uvažovat nad tím, jak často jejich fenka rodí, jakou má péči aj. Vůkol se vše zdálo v pořádku. Děkuji tedy zejména jedné osobě, která mi do budoucna poskytuje cenné rady v oblasti mopsího života. Nechápejte má slova špatně, rozhodně nemají evokovat myšlenku, že kdybych si vše prověřila, třeba bych Kevina nebo Figara odmítla. Nikoli. Věřím, že jsme byli pro sebe stvořeni. Ani u mopsíků s papíry vám nikdo nezaručí zdraví a správný vývoj. Alespoň se však můžete dozvědět, z jakého prostředí a rodokmenu vaši budoucí pejskové jsou. (Je mi jasné, že se většině z vás zdá tento můj "objev" tristní, ale pevně doufám v existenci alespoň jedné osoby, jež sdílí mou zbrklost a patrně nerozvážnost a která by mohla říct, neboj, Háňo, já jsem na tom stejně. )
)Když si vezete nového mopsího spolubydlícího domů, očekávejte alespoň v začátcích, ačkoli spíš napořád, jo, napořád, změnu vaší tváře a řeči. Ten malý kulatý výrostek s ještě kulatějšíma očima a přitroublým výrazem uvolní vnitřní dítě i v nejchladnější a nejskeptičtější osobě. Začnete (a neříkejte, že vy ne!) šišlat, podivně kvičet, hýkat a váš obličej objeví mimické svaly, o nichž jste doposud neměli ani tucha. Řekla jsem přece, abyste neříkali, že vy ne! A jestli si myslíte, že tento jev postupně přejde, mýlíte se! Možná se sníží frekvence, ale... Ne, nic se nesníží, zkrátka vám to zůstane na celý život.
Tak. V případě že ještě mopsíka nevlastníte, nicméně mu patří vaše sympatie, představte si sebe sami, co děláte, když ho zahlédnete na ulici. Aha?! Já jsem vám to říkala.
Po příjezdu domů začíná to méně zábavné, adaptace a výchova. Druhé slovo nemám ráda, leč má váhu a potřebu. Ačkoli mně se mnoho nedaří jeho realizace, chybí mi autorita. Nejradši bych se vzala s Kevinem a Figarem za ruce a hrála Kolo, kolo mlýnský nebo běhala po vesnici, zvonila lidem na zvonky a pak se s "klukama" zadýchaně a chrochtavě chichotala v opodál stojícím křoví. Ovšem jak říká můj drahý Filip, chcete-li, aby se pes zastavil třeba u silnice, zavoláte-li ČEKEJ, nebo aby přiběhl, zříte-li v dálce nebezpečí, musíte ho vychovat. Já vím, plně s Filipem souhlasím, a protože to má v hlavě víc srovnané, přenechávám tento úkol jemu.Co všechno taková výchova zahrnuje? S dovolením pominu veškeré povely, které jsou, troufám si říci, na každém z nás a na osobnosti vašich pejsků. Výchova v každém případě nepatří jen mopsíkům, nejedná se o jednosměrný výdej energie, nýbrž i nám, pánečkům. S každým štěnětem vás čeká nový denní režim. Pravidelné venčení, řádné krmení, zajištění spánku a zároveň dostatečného pohybu, pohodlí, soustavné veterinární péče, dostatek tolerance, trpělivosti, lásky a zvláště u mopsíků hojně vaší přítomnosti. Mopsíci na vás potřebují být nalepení vždy, když chtějí, ovšem nikoli když chcete vy. Ale nebojte, chtějí často. A zvláště v noci, takže uvolněte postele!
Mops je úžasně hodné a vděčné plemeno. (Nezní to jak vemeno?) Jak jsem se již zmiňovala v jednom článku, jeho nádherný a netradiční obličej nabízí nespočet emocí. S mopsíkem se doMLUVĺTE. Navíc je velice chytrý a mazaný. Ví, jak pomocí roztomilého vzhledu dostát svého. A když se rozhodnete být silní a nevyhovět jeho požadavku, dokáže nasadit takový výraz, že se mu ještě nakonec omlouváte! Zase tvrdíte, že ne? No proto.
Dobře se mi s vámi povídá, milí lidé, čili spatřuji, že se mi zase nějak rozvázal jazyk. Avšak jsem neřekla mnoho konkrétního pro onu paní, která mě inspirovala již k minulému článku. Dovolím si tedy zmínit ještě konkrétní body, jež byste měli zajistit svému mopsíkovi od štěněte. A jak svrchu uvádím, co zapomenu nebo budete vidět jinak, sdělte směle do komentářů. 
Venčení (veškeré údaje vychází z pozorování našich psů, tedy nemají globální charakter)
Štěně (dva měsíce až čtyři měsíce) – cca každé dvě až tři hodiny přes den, v noci stačí po čtyřech hodinách. Filip se například rozhodl, že Figaro vydrží přes noc. Nevěřila jsem, ale měl pravdu. Ovšem chodili spát o půlnoci a vstávali (Figaro vstával) v průměru kolem sedmé ranní.
Štěně (pátý měsíc až sedmý měsíc) – cca každé čtyři hodny přes den a přes noc už vydrží i od deseti do osmi. Mopsík už si je vědom, že nesmí tvořit doma, ale stále ještě neví, jak si říct a zkrátka to z něj vypadne. Většinou se snaží skrýt za nábytkem nebo používá jinou řeč těla, již musí každý individuálně vysledovat. Mnoho lidí nedá dopustit na plínku. My ji ještě nepoužili, ale věřím v její účinek.
Dospělý pes – nevyžaduje-li situace jinak, stačí třikrát denně. Vykastrovaný mops rovná se líný mops, ten je schopný přes noc prospat třeba i čtrnáct hodin, takže ho ven musíte vyloženě nutit. Přesto se rád nadýchá čerstvého vzduchu a obnoví značky na svém teritoriu.
Spánek
Štěně dokáže prospat tři čtvrtě dne. Vy sami si můžete nastavit rituály, abyste spolu dobře vycházeli a věděli, co ten druhý zrovna očekává. Například Figaro hned od počátku ráno vstal, ihned jsme ho museli vynést ven (kdyby šel sám, vypadne z něho všechno), potom okamžitě dostal snídani, po níž musel do deseti minut opět ven na velkou. Splnil-li vše potřebné, chvíli si hrál, asi hodinu, načež upadl do kómatu. Mohli jsme si ho přendávat, jak jsme chtěli, nevzbudil se. Takto se to opakovalo během dne několikrát. Hned po jakémkoli probuzení doporučuji okamžitě ven.
S přibývajícími měsíci se snižuje frekvence venčení a spánku, přesto zachovává nastavenou osnovu. Ráno vstát, okamžitě ven, snídaně zvaná Hamanec a zhruba po dvou hodinách druhý kakanec. Následuje chvíle her s Kevinem (Kevin hledá útočiště, Figaro útočí), po nichž si jde odpočinout k Filipovi na gauč. A dokolečka dokola. Musím říct, že Kevin byl ve štěněčím věku větší individualista. Dokázal usnout sám v posteli, ale Figaro? Pokud nemůže být nalepený na vašem boku nebo vám neležet na klíně, neusne. A když se mu nedostane pravidelného šlofíka, bývá otupělý a rozmrzelý, navíc následně usíná v jakýchkoli pozicích. A že některé jeho polohy stojí za fotku, jenže mějte stále po ruce aparát!
Dovolte mi malou vsuvku, jakmile se stanete maminkami či tatínky mopsíků, běžná oddanost mobilním telefonům přeroste v obsesi. Naprosto kouzelný a fotografie hodný vám přijde i pohled na mopsíka zvracejícího snídani do vašich chlupatých bačkor. To jen abyste věděli, kdo ještě nevíte.
Krmení
Štěně je prý potřeba krmit častěji než dospělého psa. Zde vás skutečně poprosím o sdělení pravdy. Kevin jako malý špunt skoro nejedl, musela jsem ho přímo nutit. Oproti tomu Figaro sežere, na co přijde. Chovatelka doporučila krmit dvakrát denně a my jí vyšli vstříc. Figaro roste, netloustne, nehubne, čili si nemyslím, že by bylo něco špatně. Nicméně podávání menších porcí častěji během dne v dětském věku psa má jistě něco do sebe.
Dospělý mops má žrát, jak slýchám, jednou nebo dvakrát denně. Přiznejte se, kdo své ratolesti v pauze mezi snídaní a večeří neuplácíte piškoty a jinými pochutinami, co? S pravdou ven! Ovšem tady pozor, mops, ať chceme nebo ne, má sklony k obezitě a musíme na něho zvlášť dohlížet.
Osobně jsem tuze zvědavá, jak bude vypadat dospělý Figaro. Kevin je muskulatura vážící 11 kg, což mi přijde docela dost, nicméně tlustý není. A Figaro zatím svalstvo nemá. Kdyby zůstal takový dětsky gumový a skladný, nezlobila bych se. Kevin totiž nedokáže změnit tvar. Pořád je to pevný válec s napřaženými končetinami. Pořádně se neotočí ani za ocasem, úplný Arnold Schwarzeneger!
Pohyb
Co se týče pořekadla, že mops je líný a nemá rád pohyb, nevěřte tomu. Od začátku se nepřestávám divit, kde ti psi berou tolik energie. Jdeme-li na zahradu a zbavím-li oba nepohodlných kšírů, dokážou naběhat kilometry. Pouze pozor na vyšší jarní a letní teploty, které mopsíci skutečně hůře snášejí, a je potřeba jim zajistit stín a dostatek tekutin. Taky počítejte se zvýšenou hlasitostí dechu, občas až neuvěřitelně chroptí, ale to patří k procesu.
Snad jsem vám, budoucím mopsovodům, dostatečně shrnula základy, na něž je potřeba se připravit, rozhodnete-li se pro skvostného psa mopsa. Ničeho se nebojte, s mopsíkem vás čeká barevný život. Možná trochu "zinfantilníte", ale o to nic. Osobně beru mopsy jako speciální zvířata, či spíše jako sobě rovná stvoření. Stále dostávám do Filipa za uši, že to nejsou lidi, ale já si přesto melu svou. Mops je úžasná bytost, která vás svým hlubokým pohledem dokáže odzbrojit. Je to miminko vyžadující adekvátní péči. Nechtějte po něm hlídat dům, protože mops celou svou podstatou miluje, nehoní zloděje. Dejte mu lásku a přijímejte tu jeho, potom budete oba spokojení. A když je mops spokojený a usmívá se, celý svět je spokojený
Tak zase příště a už něco ze života!
