Mopsí rozmanitý svět

Jednoho dne jsem objevila lásku k mopsí rase. Stala se z ní vášeň a touha krásného psa vlastnit. Pak se stal sen skutečností a já poznávám, s kým mám tu čest. Klid, lenost, pecivál...prosím vás! Ale přesto mopsíky a hlavně toho svého, Kevina, miluju a jsem vděčná za každý den po jeho oválném boku.

Patříte-li také k hýkajícím nadšencům, které mopsík totálně oddělá a díky němuž se nedokážou ovládnout, kdykoli ho vidí, pojďte se mnnou prožívat mopsí příběhy veselé i napínavé. A co víc, sdělte mi vaše zkušenosti, rady, tipy a triky.

Těším se na vás!

Vaše Háňa

» zobrazit celý profil

rubriky:

Mé články

Mobilní verze

galerie

přihlášení

odkazy:

Kevin-Mopsí život
Mopsí akce ČR
Poradna Poradte.cz

moji přátelé

návštěvní kniha

Pozor na mopsí BodyTalk

1. listopad 2017 | 13.21 |

blog ›

Mé články ›

kev Pokud se v životě chcete setkat se stoprocentní věrností, pořiďte si psa. Vím, rada nad zlato, ale skutečně člověka hřeje pocit, když má vedle sebe tvora, na kterého se může spolehnout. Pravda, občas Kevinovi řeknu, ať za mnou pořád neběhá jako ocas, nicméně stále převažuje radost z jeho náklonnosti. Nepolevil ani v případě, když jsem si dovolila narušit náš láskyplný soukromý vztah přijetím svého muže, jenž Kevina naštěstí též miluje. Mops mu lásku opětuje, leč na klíně spí stále více u mě.

Musím přiznat, že Kevina neberu jako domácího mazlíčka. Povazuji ho za partnera a člena rodiny. Povídám si s ním. Často vedeme dialogy i na ulici, což zrovna ne všichni lidé akceptují bez verbálního nebo nonverbálního projevu. Každopádně já mu rozumím. Ono se říká, že pes umí udělat oči, ovšem mops, to je vám doslova mimický koncert! Jeho obličej dokáže vytvořit nesčetně různých emocí od veselosti, přes znuděnost, naštvanost až po smutek. A nejen to, Kevin dokáže být i svůdník, občas dát najevo neporozumění, často nasadí vítací obličej a jeho výraz opovržení vídám velice nerada.

Nasadil ho ve chvílích, kdy jsem mopse poníženě nechala počurat doma. Omylem! Totiž ráno po probuzení a opuštění postele si i já musím projít určitými rituály, než se pustím do venčení. Mých pět chlupů na hlavě potřebuje spojit do úhlednějšího tvaru, ústa si žádají svěžejšího dechu a samozřejmě v pyžamu domov neopouštím, alespoň při smyslech rozhodně ne. Než jsem tehdy dokončila své ranní zvyky, Kevin už nervózně přešlapoval na chodbě. Vždycky přiběhl, nakoukl do koupelny a zrakem vykulenějším než běžně mi hlásil, abych pohnula, že už "musí". Já ho s kartáčkem v puse chlácholila, nechť vydrží, že už jdu. Ale znáte to, jak člověk už jde a půlhodina pryč. Najednou jsem zaslechla zakňučení a cvrkot. Kevin stál na všech čtyřech a čural...a čural...a čural... svudnik

Vytvořil takovou záplavu, že Noe začal stavět novou archu. Když zatopil chodbu, svěsil uši, vykulil oči do poníženého pohledu, znechuceně se na mě podíval a s roztaženýma nohama, aby se nenamočil, opustil obří kaluž. Zalehl pod gauč a nedal se přivolat. Velká to křivda byla spáchána na jeho egu, velká! Omlouvala jsem se mu, ale nic naplat, vylezl, až uznal za vhodné. Tato situace se opakovala ještě jednou s podobným scénářem, ale stejně ukřivděným výrazem. Již si tedy dávám velký pozor na jeho řeč těla a peláším s ním ven, jakmile u něho zpozoruji nepatrné známky wc potřeby, které naštěstí znázorňuje nepřehlédnutelnými útoky na dveře.

Další Kevinovou, potažmo mopsí samozřejmostí je chrápání. Tento průvodní jev má zkrátka tělesně daný. A když nespí a nechrápe, chrochtá. Pak také vysoce nahlas zívá, přičemž ze sebe vyloudí doslova podivnou melodii.

O jeho střevních pochodech radši nemluvím, protože těmi se chlubit nemůže.

Spousta lidí se o Kevinově podobě vyjadřuje jako o prasečí. Dobrá, možná tvar jeho těla a obličeje připomíná tvar prasátka, nicméně neshledávám takové označení za pejorativní. Naopak mám tu výhodu, že se na Vánoce nemusím postit a zlaté prasátko vidím celý den.