Jak byl Kevin mops zakousnut

S Kevinem jsme se před pár měsíci přestěhovali do malé vísky, kde stojí manželův rodný dům. Upřímně jsem si nejdříve nedovedla představit bydlení v končinách postrádajících kulturní vyžití, natož obchod. Nicméně po dlouhém rozvažování pro a proti se karty obrátily, my opustili panelákové aleje a přesídlili do míst, kde lišky dávají dobrou noc. Velkou výhodu jsem spatřovala v zahradě, na níž se Kevin dosyta vyběhá a mě to bude stát jen otevření vchodových dveří. Účel byl splněn a oba jsme spokojení.  

Ke každému venkovu patří rodinné domky, zahrady a chov zvěře. I zde vlastní téměř každý soused nějakého toho mazlíčka, ať už jde o slepice, kachny, husy, prasata, kozy, kočky a v první řadě psy. Ti nechybí snad v žádném stavení. Denně ve vesnici udržuje dozor zlatý retrívr mnou přezdívaný Předseda, který pořádá pravidelné obchůzky kolem domů. Občas k sobě přibere malého jezevčíka a někdy i další pejsky. Naproti našemu domu bydlí soused vlastníci doslova malou farmu. Všechna jeho zvířátka jsou nádherná a ráda si na nich hojím oko. A když se tamní fence narodila štěňátka, rozplývali jsme se všichni. Přestože šlo o bulteriéry. Rasa ve mně vzbuzující respekt a trochu nahánějící hrůzu. Vždyť i to mrňavé neohrabané štěně mi dokázalo prokousnout prst.  

Jednoho dne u našich vrat zazvonil právě soused z protějšího domu. Venku nechyběl Kevin. Jiřímu, tak se soused jmenuje, se mopsík tuze zalíbil. Hned ho hladil a choval, což se ovšem nelíbilo Kevinovi. Nicméně aby udržel kladné sousedské vztahy, snažil se vydržet, a dokonce souseda dvakrát olízl. Jirku hned napadla úžasná (alespoň v danou chvíli tomu věřil) myšlenka. Okouzlen Kevinovou přátelskostí a rozverností nás pozval k sobě na zahradu, aby se mops seznámil s jeho fenou, bulteriérkou. Výsledkem mělo být nehynoucí přátelství našich psů. Patrně si představoval, kterak se spolu budou prohánět po zahradě, házet po sobě očima, kout tajné pikle a jednoho dne se jejich rty setkají při polykání té samé špagety. Milá představa, také by se mi líbila. Leč realita je realita.  

Pozvání jsem nechala odsouhlasit Filipa, mně se nechtělo. Jak říkám, bulteriér ve mně neevokuje přátelství, nýbrž sebedestruktivní poruchu. Manžel nicméně rozhodl, že se k Jirkovi můžeme podívat. Soused se spokojeně nadmul a už jsme si to všichni štrádovali vytvářet přátelské zvířecí vztahy.