Jednoho dne jsem objevila lásku k mopsí rase. Stala se z ní vášeň a touha krásného psa vlastnit. Pak se stal sen skutečností a já poznávám, s kým mám tu čest. Klid, lenost, pecivál...prosím vás! Ale přesto mopsíky a hlavně toho svého, Kevina, miluju a jsem vděčná za každý den po jeho oválném boku. 

Patříte-li také k hýkajícím nadšencům, které mopsík totálně oddělá a díky němuž se nedokážou ovládnout, kdykoli ho vidí, pojďte se mnnou prožívat mopsí příběhy veselé i napínavé. A co víc, sdělte mi vaše zkušenosti, rady, tipy a triky. 

Těším se na vás! 

Vaše Háňa

tlapka: Takových situací se bojí asi každý pejskař. U nás to jednou skončilo ve vyšší váhové kategorii natrženým uchem. Ale vždycky jsem se bála třeba na procházkách, když jsem viděla psa bez vodítka.

---
tlapka.pise.cz

mopsizivot: Natržené ucho, chudák I když to může být pravda horší. Já viděla i prasátko s urvanýma ušima od psa a to jsem se trochu zhroutila, je to hrozný. A zvlášť když tomu lidi mohou zabránit, protože nejde o žádná volně žijící zvířata v tomto případě.

---
mopsizivot.pise.cz