Diagnóza MOPS

Kevin je zlatý pes, který rozdává lásku všem. Svou brilantní mimikou umí vyjádřit tolik emocí a s mnohými z nich následně citově vydírat. Nepoznala jsem paličatějšího psa. Říká se, režisér a maminka mají vždycky pravdu, ale u nás má pravdu Kevin, přes to nejede vlak. 

Když jsme bydleli v Praze, doporučila mi kamarádka omezit Kevinovu panovačnost prostřednictvím chemické kastrace, tzv. implantátu Suprelorinu. Jedná se o čip, který je vražen pod kůži a přerušuje hormonální cyklus na řídících centrech v mozku. Pohlavní žlázy tak dočasně omezí svou funkci. Jelikož byl Kevin opravdu nezkrotný, zanechával žluté fleky na posteli a venku oblízal, co se dalo, rozhodla jsem se vyzkoušet doporučenou metodu. 

Tentokrát přišlo na mysl i radikální fiknutí mužství. Já preferovala čip, jelikož představa uspávání a řezání němé tváře mi nedělala dobře. Nakonec jsme dostáli kompromisu a navštívili veterinární kliniku za účelem konzultace. Paní doktorka mi sdělila všechna pro a proti fyzické i chemické sterilizace. Vše se zdálo jako hračka, než ovšem prohlásila: "Víte, předně si uvědomte, že diagnóza je už sám mops, a pokud mu je navíc pět let, doporučuju předoperační vyšetření krve. U mopsů totiž hrozí vyšší riziko anestezie." Okamžitě jsem se rozhodla pro čip. Myšlenka, že by se Kevin neprobudil, mě uváděla do mdlob. Paní doktorka se ovšem rozpovídala i o Suprelorinu. Nevýhodu spatřovala ve finančních výdajích (ale mně nějakých 1700 Kč ročně připadalo směšné vedle možnosti trvalého uspání Kevina). Potom však zmínila, že vedlejší účinky této metody nejsou tolik známy a dle jejího názoru je jakýkoli zásah do hormonální soustavy špatný. V tu chvíli jsem viděla Kevina, jak trpí následkem chemického narušení hormonů a opět mě jímaly mrákoty. Chvilku jsem zauvažovala, zda ho vůbec kastrovat. Na druhou stranu pes kamarádky obdržel již několik implantátů, je mu přes deset let a má se stále k světu.