Jednoho dne jsem objevila lásku k mopsí rase. Stala se z ní vášeň a touha krásného psa vlastnit. Pak se stal sen skutečností a já poznávám, s kým mám tu čest. Klid, lenost, pecivál...prosím vás! Ale přesto mopsíky a hlavně toho svého, Kevina, miluju a jsem vděčná za každý den po jeho oválném boku. 

Patříte-li také k hýkajícím nadšencům, které mopsík totálně oddělá a díky němuž se nedokážou ovládnout, kdykoli ho vidí, pojďte se mnnou prožívat mopsí příběhy veselé i napínavé. A co víc, sdělte mi vaše zkušenosti, rady, tipy a triky. 

Těším se na vás! 

Vaše Háňa

tlapka: Je to s nimi těžké, se psy i s fenkami.
My měli bišonku a souběžně zlatého retrívra. V jednom domě. Kalamita každé hárání, nervy na pochodu, ale chirurgickou kastraci jsme taky odmítali. Jenže když jí bylo 12, měla plnou dělohu hnisu a různých cyst... takže se tomu nevyhnula, navíc v pokročilém věku. Naštěstí to zvládla a byla tu s námi ještě další dva roky, ale mohli jsme jí asi dost trápení ušetřit, kdybychom se pro kastraci rozhodli dříve. Ale to vás snad nepotká.

---
tlapka.pise.cz

mopsizivot: Pááne jo, to jsou věci! Statečná fena, když přežila anestezii v takovém věku. Člověk halt všechno nemůže předvídat. My teď řešíme zase ještě druhého mopsíka, štěně, jestli ho, až bude čas, fiknout úplně. Asi to tak dopadne. A Kevin za chvíli bude potřebovat další čip, už značkuje, ťulda jeden

---
mopsizivot.pise.cz