Jak jsem již zmínila, s Kevinem jsme se kdysi často stěhovalo. Bydleli jsme již v Pardubicích, Olomouci, v Hradci Králové a nyní už máme nové trvalé bydliště a domov v malé vesničce kousek od Vysočiny. Do všech míst jsme se nejčastěji dostávali vlakem, a jelikož jsme nikde kromě Prahy nežili blízko školy nebo zaměstnání, často jsme museli využívat MHD.
Od štěněte jsem Kevina brala do autobusů a trolejbusů. Pořídila jsem mu tedy přepravku a myslela si naivně, jak bude klidně ležet a čekat, až se dostaneme na místo určení. Hlava pomýlená byla jsem. Mops se rozhodně nedržel etikety a za mřížemi klece propadal hysterii. Jeli jsme takto asi dvakrát, protože za krátký čas stihl přepravku rozkousat a já jsem na sebe odmítala strhávat pozornost kvůli Kevinově psychické újmě.
Zkusila jsem to tedy bez přepravky, ale od počátku měli někteří řidiči problém s absencí náhubku. Přesněji řečeno deseti to nevadilo a jedenáctý se ozval. Ono se snadno řekne, nasaďte mopsovi košík!
Vězte, že v každém námi osídleném městě jsem navštívila zverimex a sháněla košík na mopse. Marno vše. Na placatý druh se zkrátka takové věci nevyrábí. Nedivím se, když uvážíte, že mops vskutku nemá ani nepatrně vysutý nos, nýbrž plochou zásuvku. Cokoli mu položíte na jeho dýchací cesty, překáží. Kdykoli jsem s ním měla jet od babičky domů nebo naopak, modlila jsem se, abychom chytli hodného řidiče. Nevěřili mi, že neexistuje košík, nebo doporučovali schránu. Ale to bych musela nosit cestovní tašku, Kevínek se svými dvanácti kily a muskulaturní postavou totiž nepatři k těm nejmenším. Mile mě v tomto směru překvapili v Praze v tramvaji, kde za mnou přišel revizor a povídá (i když jsem se v tu chvíli snažila Kevina skopat do kuličky pod sedadlo): "Jee, vy máte mopsíka! No jo, na ty se náhubky nevyrábí." S poděkováním jsem přitakala a poděkovala, že mi ušetřil slova.
Po několika marných pokusech se sháněním košíku ve zverimexech jsem se rozhodla rozhodit sítě po internetu. Směle jsem se domnívala, že si třeba v zahraničí poradili a něco na mopse vyrobili. Jaké zděšení, když jsem našla věc, kterou nazvali náhubkem na mopse. To už bych mu radši nasadila hokejovou helmu, ale takový ukrutný trychtýř, který mu kryje i zrak, to tedy pardon. Zajímalo by mě, jestli někdo soudný může tento odporný vynález mopsovi nasadit. Kdyby šlo o vzteklou a nebezpečnou rasu, neřeknu slova, ale mops? Milé malé gaučové stvoření? Chápu, že existují předpisy, zákony, které se snaží chránit ostatní proti napadení psem v dopravním prostředku, ovšem zde bych uvítala nějaký kloudný kompromis. Nic velkého, třeba jen speciální mopsí přepravní prostředky za běžné ceny, jak říkám, nic velkého.
Mé trápení částečně vyřešila babička, jež vždy najde řešení, jako česká banka. Kolik dnů a nocí žhavila své buňky mozkové a vymýšlela košík pro Kevíka. Kožený nevyšel, začala tedy plést. A vznikl osobitý náhubek, který stále nosíme s sebou. Hluboko v batohu. Kdykoli se na nás řidiči, revizoři nebo průvodčí oboří, že ten pes nemá košík!!!, vytáhnu tento super výrobek, nasadím ho Kevinovi na krk a jedeme dál. Všichni mají klid a já musím zaklepat. Teď už lidé v kupé nebo v autobuse nemusí mít strach, s vlněným náhubkem Kevin neublíží ani mouše, jelikož s pleteným náhubkem v první řadě udusí sám sebe.
Obrázek převzat z https://www.thefamousshamus.com/Pug-Nosed-Quick-Muzzle-L-12-30-lb-p/fs013243.htm
