Mopsí rozmanitý svět

Jednoho dne jsem objevila lásku k mopsí rase. Stala se z ní vášeň a touha krásného psa vlastnit. Pak se stal sen skutečností a já poznávám, s kým mám tu čest. Klid, lenost, pecivál...prosím vás! Ale přesto mopsíky a hlavně toho svého, Kevina, miluju a jsem vděčná za každý den po jeho oválném boku.

Patříte-li také k hýkajícím nadšencům, které mopsík totálně oddělá a díky němuž se nedokážou ovládnout, kdykoli ho vidí, pojďte se mnnou prožívat mopsí příběhy veselé i napínavé. A co víc, sdělte mi vaše zkušenosti, rady, tipy a triky.

Těším se na vás!

Vaše Háňa

» zobrazit celý profil

rubriky:

Mé články

Mobilní verze

galerie

přihlášení

odkazy:

Kevin-Mopsí život
Mopsí akce ČR
Poradna Poradte.cz

moji přátelé

návštěvní kniha

Mopsí vztahy na úrovni

7. listopad 2017 | 19.42 |

blog ›

Mé články ›

brandys Možná by někoho zajímalo, jak se Kevin snáší s jinými psy. Inu, jak se to vezme. S čistým svědomím mohu říct, že Kevin se s ostatními snese velice dobře, jinak tomu je v otázce, jak se ostatní psi snesou s ním.

Přece jen jeho výjimečnost netvoří pouze obdivný vzhled, nýbrž také výrazná zvuková stránka. Jde o rozmanitější projev, vedle klasického kňučení, vytí a štěkání, Kevin disponuje navíc výrazným chrochtáním, chroptěním a chrápáním. Pro mě eufonie, pro někoho kakofonie. Někteří pejskové si Kevinovy projevy vysvětlují jako vrčení, nebo si zkrátka nejsou jistí, k jakým bytostem mopse zařadit. Chvíli si lámou hlavu, načež je Kevin začne rozčilovat a jsou na něj nevrlí, netolerance - ošklivá vlastnost.

dyž jsme jednou byli s přáteli na horách, kde se v obývané chalupě vyskytovalo několik psů a my jim přivezli další dva kamarády, Kevina a Pípa (kříženec podobný malému knírači), byl to právě Kevin, koho odmítali. Vrčeli na něho a dávali mu jasně najevo, že on tam nemá co dělat, zatímco s Pípem si potřásli tlapkou hned. Kevin zkrátka chrochtal.

Po druhé jsem však vyrazila do Plzně za kamarádkou, jež chová retrívra. Trochu jsem se obávala, zda takový velký pes snese mrňavého mopse, ale čekalo nás milé překvapení. Darwin, tak se retrívr jmenuje, se Kevina ujal ryze přátelsky. Nosil mu hračky, doslova vyžadoval jeho přízeň. A Kevin? S naprostou ignorací Darwina míjel, utíkal před ním a raději si všímal nás. Retrívra se jeho chování dotklo, odhodil plyšového hrocha, jenž mu čouhal z tlamy, a počal Kevina čumákem šťouchat do boku na důkaz nevhodného chování. Mops po něm vždy šlehnul opovržlivým pohledem a opět se věnoval nám. Po několika neúspěšných šťouchancích to i Darwin vzdal a zalehl na matrace.

Dalším blízkým Kevinovým přítelem ze psí říše byla fenka Droopy. Malý kříženec podobný zakrslému ridgebeckovi, s nímž a jeho paničkou jsme bydleli v Praze. Droopy byla ještě mladinké štěně, živé a neúnavné a v Kevinovi našla velké zalíbení. Jelikož se více než na zemi zjevovala ve vzduchu, protože neustále skákala, nestačil před ní mops utíkat. Vždy ho zasáhla nečekaně a shora. Kevin ji uhranul natolik, že se rozhodla posunout jejich vztah na další metu. Přeloženo, rozhodla se Kevina svést a znásilnit. Skočila na Kevina a rozhoupala boky. Bohužel si ve své panenské čistotě nevšimla, že místo zadní potřebné části zvolila hlavu. Kevin zatlačený v koutě musel hledět na hýbající se zadek roztoužené feny, která si při jeho válcovité podobě spletla strany a nedala si říct, dokud jsem nezakročila. Dnes už je Droopy dospělá a když se ve vzácných chvílích s Kevinem sejdou, většinou se chová jako dáma a po očku sleduje, kdy už Kevin převezme svádivé otěže. Leč bezúspěšně, patrně není Kevinův typ, nebo ho neopoustilo tehdejší trauma. Marná lásky snaha.

Přestože lidé přiřazují Kevinovu podobu k praseti a někdo se o něm vyjadřuje nepochopitelně jako o ošklivém psu, někteří čtyřnozí přátelé to zkrátka (a děkuji za ten dar) vidí jinak. Kevin pro ně musí být naprostý štramák, jelikož v nich vzbuzuje chtíč, jak již dokázala Droopy. Hormony totiž Kevin rozhází i pánům pejskům, což se mu prvně podařilo, když se seznámil s malým jorkšírem Alexem. Ten spatřiv Kevina neudržel hormony na uzdě a už na mopsovi visel. Kevin se tím nenechal nikterak rozhodit, samozřejmě potěšen nebyl, a snažil se utéct, ale hbitý a chtivý Alex ho vždy dostihl. Jelikož měl Kevin toho dne nabitý program, večer už jen vysíleně ležel na podlaze, zatímco nadšený Alex využíval své příležitosti. Kevinova letargie a odevzdání byly opravdu komické, malý jorkšír však po dlouhé době svůdného snažení vypadal, že dostane infarkt (přesto obdivuhodná výdrž na dvanáctiletého psa). Naštěstí se tak nestalo a všichni přežili. O pár dní později jsem se dozvěděla, že sexu chtivost, již pejskové prokazovali, nedokládá Kevinovo charisma a přitažlivost, ale pouze teritoriální chování, kdy Kevinovi dávali najevo, že on tentokrát pánem není. 

Zpět na hlavní stranu blogu