Mopsizivot | Mopsí Velikonce

A přišlo jaro a s ním Velikonoce. Předpovědi hlásily nemilé počasí, ale nakonec se nevyplnily a venku svítilo sluníčko. Foukal sice ještě studený vítr, ale i ten se postupně umoudřil.

U nás se Velikonoce nikterak velice neslaví, respektive se odehrávají komorně. Letos přijela na návštěvu i má máti s přítelem, chlapů se tedy nakonec pár sešlo a já se rozhodla prvně v životě obarvit nějaká ta vajíčka, abych měla koledníkům co nabídnout. Bavilo mě vše uklidit a nazdobit, však jsem měla premiéru "ve svém." Na jídelní stůl jsem prostřela ubrus s jarními motivy, kolem beránka mou rukou neuhněteného rozprostřela barevná vajíčka a prostředek stolu ozdobila vázou se zlatým deštěm a pracně sehnanými kočičkami. Tyto kočičky na větvi jsou jediné, které můžou Filipovi přes práh, zaplať pánbů za ty dary. V okně zářily ještě dva květináče s narciskami, a když se venku vylouplo sluníčko, vypadal náš obývací pokoj docela velikonočně.

V pondělí ráno jsem musela vstát brzy, jelikož drahý Figaro patří ke skřivanům. Se slepeným pohledem jsem ho vyvenčila, nasypala granule a potom jsem ještě ulehla na gauč dotáhnout si pupík. Postupně se začali probouzet i ostatní členové rodiny. A než mému hibernujícímu mozku došlo, že jsou Velikonoce, už mě Filip jako divý šlehal pomlázkou. Jenomže takové nelítostné mlácení se nelíbilo ani Kevinovi, ani Figarovi. Ačkoli druhý jmenovaný se spíše jen opičil po Kevinovi. Ten začal hopsat po Filipovi i po mně, štěkal, a buď se snažil získat pomlázku pro své účely, nebo mě chtěl bránit. Samozřejmě zastávám druhý názor. Figaro se předníma nohama jen opřel o má lýtka a pozoroval zvláštní dění. Konečně nebyl mlácen on, ale někdo jiný, nač protestovat. Když Filip dohodoval a všichni se uklidnili, obdržel svou sladkou výslužku. Avšak ani Kevin s Figarem nezůstali zkrátka a do huby jim přiletěl piškot za hrdinství.

Celá akce se opakovala ještě jednou, když nás navštívil soused. Vyšli jsme za ním na dvorek a pustili ven smečku. Jakmile příchozí začal s koledou, už na něm opět visel Kevin i s Figarem. Ovšem tentokrát nezůstalo jen u štěkání a vykulených pohledů. Kevin svou bojovnost posunul o úroveň výš, v nestřežené chvíli se zakousl do sousedovy pomlázky, vyškubl mu ji z ruky a pelášil, či spíše neohrabaně klopýtal vzhledem k délce proutků, pryč od nás. Figaro nechtěl zůstat pozadu, rozběhl se za Kevinem, popadl pomlázku na druhém konci a hned se jim utíkalo lépe. Kolize nastala až ve chvíli, kdy chtěl každý z mopsů zahnout na jinou stranu. Zde skončily záchranné akce a nastal boj o kořist. Točili se dokolečka, Figaro plnou hubu stužek, a nedokázali se dohodnout. Aby pomlázka přežila, zavolali jsme známé heslo Piškot. V tu chvíli Kevin pustil proutky a už přežvykoval odměnu. Figaro ještě chvíli zápasil sám se sebou, nicméně když uzřel Kevinovy boule za ušima, rázem pochopil a běžel si též pro žeton. Jakmile však dožvýkal piškoty, hledal po dvorku, co by se ještě dalo sežrat. A musím vám s nelibostí sdělit, Figaro je strašné prase. Jeho chuti lahodí psí exkrementy. Takže než jsme se stihli ohlédnout, už se mu v hubě převalovalo "en-óno". Dali jsme mu hlasitým projevem najevo, aby to vyplivl, že je to fuj. Ovšem Figaro naše výtky bral jako hru a s vrtícím ocasem a ho*nem v hubě pobíhal po dvoře tam a zpět. A pak se od něj nechte pusinkovat.

Zbytek velikonočního pondělí se odehrával v klidu. Ovšem jakmile jsme ulehli ke spánku, nastala Figarova chvilka. Při usínání jsem totiž náhle uslyšela, jak se malý hovnožrout dáví, a okamžitě jsem ho shodila z postele na zem. Figaro si odložil, co potřeboval, a už byl zpět. Bohužel si takto odkládal celou noc, dohromady asi čtyřikrát. Druhý den vypadal docela v pořádku. Skotačivě nás budil a první jeho kroky vedly k misce a granulím. Usoudila jsem, že je zdráv a že noční dění byly jen následky pojídání velikonočních exkrementů.