Mopsí rozmanitý svět
Jednoho dne jsem objevila lásku k mopsí rase. Stala se z ní vášeň a touha krásného psa vlastnit. Pak se stal sen skutečností a já poznávám, s kým mám tu čest. Klid, lenost, pecivál...prosím vás! Ale přesto mopsíky a hlavně toho svého, Kevina, miluju a jsem vděčná za každý den po jeho oválném boku.
Patříte-li také k hýkajícím nadšencům, které mopsík totálně oddělá a díky němuž se nedokážou ovládnout, kdykoli ho vidí, pojďte se mnnou prožívat mopsí příběhy veselé i napínavé. A co víc, sdělte mi vaše zkušenosti, rady, tipy a triky.
Těším se na vás! 
Vaše Háňa
Pejsek Kevin a kočička
15. listopad 2017 | 13.23 |
Když jsem si Kevina přivezla poprvé domů, žily v domácnosti ještě tři kočky. Trochu jsem se bála, jak se snesou s Kevinem. Mé obavy se týkaly spíše možnosti, aby se mops nepustil do lovu kočičích šelem. Opak byl pravdou.
Kevin se nepředvedl jako hrdinný a bojovný tip. Kdykoli se k němu některá z kočičích dam přiblížila, začal odporně vysokým tónem hystericky ňafat a utíkal po bytě jako splašený. Problém nastal ve chvíli, kdy se holky rozmístily každá do jedné místnosti. To si chudák mops nestačil oddychnout. Kamkoli zaběhl, všude na něho bafla kočka, jak kruté!
I nyní po šesti letech ho v těchto chvílích pozoruji se smíchem, protože Kevin v rozptýlení a rozdovádění zaujímá zvláštní komickou polohu. Zadek stáhne pod sebe, ocas ještě víc, nahrbí se a je k nezastavení. Vy, kteří máte mopse, si kuriózní siluetu jistě dokážete představit.
Kočičky jsou k němu jinak docela lhostejné. Ale občas Kevinova strachu a respektu využívají a zabraňují mu opustit místnost. Sedívala jsem ve svém pokoji s pomyšlením, že Kevin někde spí, a tu se ozval pravidelný štěkot. Vstala jsem tedy, volala na mopse, ale ten nepřicházel. Tu můj zrak padl na kocoura Foresta rozvaleného mezi dveřmi obývacího pokoje. Kevin postával s nešťastným výrazem opodál a marně se snažil místnost opustit. Forest pohlédl na mě a místo se hbitého odchodu se rozvalil se na záda a usnul. Já na Kevina volala, aby za mnou šel, s neskrývaným pobavením nad jeho roztomilým strachem. Mops se vždycky nesměle rozhoupal k chůzi, ale po jednom kroku mu došla odvaha a zastavil se. Lermontov by ho jistě nazval Hrdinou naší doby.
Musím však přiznat, že nikdy nedošlo k vážné potyčce mezi naší zvěří. Dokonce jsem Kevina občas rozdováděla až do fáze, kdy začal kočky honit sám. Vždy si ale včas uvědomil svou pošetilost a zahnal-li kocoura do kouta, okamžitě se otočil nazpět a prchal do nejbližšího úkrytu.
Od té doby, co nebydlíme doma, ovládají kočky matčinu domácnost, jak byly zvyklé do příchodu Kevina. Jsou na skříni, ve skříni, na stole, pod stolem a předně jim patří gauč, kde obklopují maminku. Když se potom dostavím s Kevinem na návštěvu a usedneme na pohovku v obývacím pokoji, Kevin nejprve zalehne mě, což mu po chvíli nevyhovuje a raději odejde ulehnout vedle k matčiným nohám. Jenže tady nastává kámen úrazu, jelikož celou tuto plochu mají ve správě kočičí dámy. Kevin tedy přichází s respektem, koulí očima a zvyšuje ostražitost pro případ útoku. Když to drzému mopsovi projde, s úlevou zalehne, opře bradu o matčinu holeň a usne s jedním okem otevřeným, pro jistotu. Kočky si většinou jen povzdychnou nespokojeným zamňučením a hledí si spánku též. Ovšem občas se nevyzpytatelný kocour Forest rozčílí, jelikož je velice neurotický a permanentně naštvaný, a to se potom bavím ještě víc. Sedne si za Kevina, napřáhne svou packu a hbitými pohyby začne fackovat Kevinův ocásek, čímž překročí všechny meze! Jestli je Kevin na něco pyšný, potom na svůj zakroucený ocas. Zde si dovolím říci, že pouze já mu ho můžu rozbalit a nesežere mě. Jsme zkrátka tým! A když už se zmiňuji o mamince, ta, i když má u toho spoustu řečí a nedá na kočičky dopustit, Kevina bere chtě nechtě také jako člena rodiny. Dost mi ho rozmazlila, co se týče odměn. Kdykoli operuje s jídlem, vždy obdaruje soustem šunky i kočičky. Tato tradice trvá, co svět světem stojí. Před pár lety přibyl Kevin, jenž taky šunku rád. Maminka je z gruntu dobrá ženská, která trpí zvířecí empatií a snaží se, aby každý živočich dostal své oblíbené dobroty. V důsledku toho musí nakupovat různé druhy pochutin v podobě nekolikaprocentních šunek a kuřecího masa. Když si ráno chystá snídani, nejprve zavolá zvířectvo, které zaujme pozice, a následně všem příchozím přiděluje jejich dávky. Zbude-li po někom kus šunky nebo masa, Kevínek s chutí a radostí vše vymete, protože on nepořádek v podobě rozházeného jídla po místnosti zkrátka nestrpí. Je to čistotný psík, po paničce. Jenom potom musíme zavřít dveře do ložnic, chápete...