Jednoho dne jsem objevila lásku k mopsí rase. Stala se z ní vášeň a touha krásného psa vlastnit. Pak se stal sen skutečností a já poznávám, s kým mám tu čest. Klid, lenost, pecivál...prosím vás! Ale přesto mopsíky a hlavně toho svého, Kevina, miluju a jsem vděčná za každý den po jeho oválném boku. 

Patříte-li také k hýkajícím nadšencům, které mopsík totálně oddělá a díky němuž se nedokážou ovládnout, kdykoli ho vidí, pojďte se mnnou prožívat mopsí příběhy veselé i napínavé. A co víc, sdělte mi vaše zkušenosti, rady, tipy a triky. 

Těším se na vás! 

Vaše Háňa

tlapka: Náš retrívr (a to jsou nějací vodní psi! ) se vod bojí odmala. Dát ho do jakékoli nádobky je nemožné, to by byl ztraumatizovaný do konce života. Ale máme konvičku a zaléváme ho z ní. Mamka stejně někde vyčetla, že takové ponořování není pro psa zdravé, a že nejvíc pomáhá, když si ochladí břicho a podbřišek - což je přesně místo, které nám pes ukáže, když se zoufale svalí na záda.
Musím přiznat, že teď je ale takové horko, že i ten náš trouba už si lehá dobrovolně, když vidí konvičku, a nezdrhá. Po sedmi letech zjistil, že je to vlastně dobré.

---
tlapka.pise.cz

mopsizivot: Vážně? Tedy u retrívrů je to s podivem. Ačkoli tady je vidět, že nejde škatulkovat ani ta zvířata Co se týče zalévání, tak pravda, ono se doporučuje jen zespodu, i když vyloženě zalévání je zábavnější A kéž by takového pochopení jako Tvůj retrívr dosáhli i naši psové, protože by to bylo o poznání jednodušší a já si nepřipadala, že je trestám

---
mopsizivot.pise.cz